Archive for the ‘tipy a triky’ Category

Adobe Photoshop: design grafiky GUI (kniha)

Čtvrtek, Únor 7th, 2008

Adobe Photoshop: design grafiky GUITrvalo to sice déle, než mělo, nicméně konečně je mezi námi. Řeč je o knize Adobe Photoshop: design grafiky GUI od Václava Krejčího, kterého můžete znát třeba coby autora výtečných tutoriálů na Grafice, autora volně šiřitelných her či jste možná někdy přišli do styku s některou z jeho prací. Rozhovor týkající se knihy najdete třeba na DesignPortalu. Nyní již ke knize samotné.

Kniha se věnuje jak z názvu patrnu návrhu GUI, což není v Českých luzích a hájí zrovna dvakrát zmapované téma. Vlastně jde o první ucelenou knihu v češtině, která se tomuto tématu věnuje. Kniha v pevných deskách čítá 200 plnobarevných stran a je vytištěna na kvalitním křídovém papíře. Její obálka už od pohledu zaujme svou pestrobarevností a především pestrostí, jelikož na ni najdeme vyobrazeny desítky GUI různých aplikací.

Samotná kniha je rozdělena na dvě části, teoretickou a praktickou. V první teoretické autor čtenáře uvádí do problematiky návrhu GUI, na několika příkladech ukazuje, jak má správné GUI vypadat a jak nikoliv, uvádí základní rady a tipy a vůbec tak letmo proletí spoustu zajímavých myšlenek, ale bohužel k jejich podrobnému rozebrání tu moc nedochází (nebo je to dostatečné a já jsem tak náročný?). Úvod knihy je na můj vkus až příliš hrr, kdy se hned v první větě knihy dovídáme, co že vlastně ta tajemná zkratka GUI znamená. Hned na to se o jeden či dva odstavce dále hovoří vcelku detailně o věcech jako skiny nebo témata a člověk má pocit, že úvodní strany byly buď šity horkou jehlou nebo značně kráceny. Sám bych uvítal, kdyby byl úvod více promyšlenější a byly v něm zahrnuty i další věci, jako třeba něco o historii GUI, protože pak to působí jako něco, co vzniklo před rokem.

Teoretická část knihy není špatná. Jak sám autor uvádí, knihu nemusíte číst od začátku do konce. Spíš je lepší jí listovat a zkoušet nějaké postupy a rady zde popisované. Ty jsou vskutku přínosné (i pro zkušenější uživatele), byť opět se tu skáče zleva doprava a shora dolu, což mě přivádí k myšlence, nakolik se koncepce knihy měnila v době jejího psaní…

Druhá část knihy je prakticky zaměřená a autor na ukázkových projektech ukazuje aplikaci teoretických základů z první části. K tomu bych nic nenamítal, pokud bychom tu našli více jak 2 projekty! Další tři jsou sice k dispozici ke stažení v PDF na webu, ale papír je papír. Nehledě na to, že na některých místech knihy se hovoří o tom, že by k ní mělo být přiloženo CD, kde by projekty měly být. Opravdu škoda, že tu nebylo více prostoru.

Moje pocity z knihy jsou lehce rozporuplné. Původně jsem čekal něco lehce jiného. Hodně na knize je poznat, že se místy škrtalo (v rozhovoru, který linkuji výše padlo, že kniha má 300 stran, nicméně ve finále rovná stovka chybí). Hlavně jsem ale čekal mnohem více referenčních projektů (viz lákavá obálka knihy). Na druhou stranu kvituji pěknou grafickou úpravu knihy, jelikož ji lámal sám autor a je to na ní určitě znát. Pokud o pořízení knihy uvažujete, rozhodně doporučuji si zajít někam do knihkupectví a pěkně si ji prolistovat, jelikož není nejlevnější a její obsah (a jeho zpracování) nemusí sednout každému.

Jak se ucházet o práci v době 2.0

Středa, Prosinec 19th, 2007

Kdy naposledy jste se ucházeli o zaměstnání či usilovali o získání nějakého zajímavého projektu? Pro některé, zvláště pak začínající freelancery s minimem zkušeností či zákazníků se může jednat doslova o denní chleba. A zatímco před deseti lety byste si na obejití dvou firem při hledání zaměstnání museli vyhradit nejméně celý den, dnes jich prostřednictvím e-mailu můžete obeslat desítky. (A to ani nemusíte být supervýkonný nadsamec jako Radek H.!). V následujícím článku bych rád poradil, jak být při ucházení se o místo úspěšnější a jak se vyhnout všem školáckým nešvarům.

Všechno je to o prvním dojmu!

Vytvoření pozitivního prvního dojmu je klíčem k úspěchu při ucházení se o jakoukoliv práci či projekt. Jak ho ale dosáhnout, ptáte se? Nehledejte v tom nic složitého, dobrý první dojem dozajista v potenciálním zaměstnavateli zanechá e-mail, který na první pohled (tzv. „proskenování“ očima) vypadá profesionálně, odpovídá tomu, co bylo poptáváno (viz dále) a vůbec v něm nic nechybí ani nepřebývá.

Vězte, že zde šanci máte opravdu jednu. V reálu se vám možná po trapném úvodním vtipu povede během večera tu krásnou brunetku „ukecat“, tady to můžete zkusit pouze jednou a pak už vám bude svítit pouze červená.

Buďte struční a výstižní

Ucházení se o místo e-mailem by stejně jako v případě jakéhokoliv osobního pohovoru mělo začínat vaším krátkým představením, ve kterém vyzdvihnete všechny své dosavadní zkušenosti vztahující se k projektu či pozici a důvod, proč se ucházíte zrovna o tu pozici, o kterou se ucházíte. Nikoho nezajímají dlouhé romány, pište proto stručně a výstižně – Dobrý den, jmenuji se Jan Novák a rád bych se ucházel o Vámi inzerovanou pozici PHP developera. Je mi 25 let a v oblasti webdevelopmentu se pohybuji více jak 5 let. Mám velmi bohaté zkušenosti s vývojem středních až velkých projektů a v mém minulém zaměstnání jsem působil coby senior PHP developer. Rád bych ve Vaší firmě uplatnil své dosavadní zkušenosti a dále je rozvinul. Více o mně najdete v mém CV v příloze…

Se stručností to na druhou stranu zas nepřehánějte. Jednovětné maily typu „Viz příloha.“ nikoho nezaujmou, ba naopak. A nakonec najít tu správnou míru v množství textu není zas tak těžké.

Odhadněte, na co máte a věřte své práci

Bohužel, setkávám se s tím dnes a denně – spoustě lidí okolo chybí notná dávka sebereflexe při hodnocení sebe samých. Jestliže děláte weby výhradně v programu FrontPage, nejste webdesignér. (Ne, opravdu ne). Tím pádem nemá smysl se ucházet o pozici webdesignéra s tím, že výrazy (x)HTML a CSS mi fakt nic neříkají, ale určitě se je naučím za pochodu. Stejně tak asi nemá příliš významu psát do firmy vyvíjející bankovní systémy, pokud jediné, co můžete ukázat, jsou dva zbastlené obchody na nějakém open source řešení.

Co se ale nevyplatí podcenit, je víra ve svou práci a své schopnosti. Každý freelancer musí být z části jak dobrý řemeslník, tak i dobrý obchodník. Potenciální zaměstnavatel musí z vašeho e-mailu nabýt dojmu, že vy jste ten pravý, kdo mu pomůže vyřešit jeho problém! V komunikaci se proto vyhněte náznaku jakýchkoliv pochybností („Moje práce možná nejsou zcela dokonalé, ale čí jsou?“ apod.) a nebojte se prodat své znalosti a schopnosti.

Pokud nevíte, jak na tom jste a máte dost odvahy jít takříkajíc s kůží na trh, nechejte si svá díla zkritizovat (rozuměj: konstruktivně zhodnotit) na nějakém veřejném fóru, např. na Jak psát web či na Webtrhu. Reakce některých jedinců ale berte s rezervou.

Pište uctivě, česky a bez chyb

Špatná gramatika je jedním ze zaručených zabijáků stylisticky kvalitní odpovědi na inzerát. Co si pomyslíte o člověku, který „púsobil ve firmě vivíjející elektronické systémi“? Možná jsem to trochu zveličil, ale věřím, že nebudu sám, když prohlásím, že podobná češtinářská paseka ve mně vyvolá určité pochybnosti o daném člověku. A to můžou být ostatní aspekty e-mailu sebedokonalejší. Znalost mateřštiny je zkrátka základ a pokud máte s naším krásným jazykem problémy, nechejte si odpověď zkontrolovat od někoho, kdo prospíval lépe než vy.

Rovněž se vyhněte používání nespisovných výrazů, zkomolenin, familiérních oslovení a jiných neduhů, které do podobné korespondence nepatří. Především se nezapomeňte vyvarovat jedné z nejčastějších chyb: oslovení píšeme zásadně v pátém pádě! Takže nikoliv Dobrý den pane Novák, ale pane Nováku. (Více vám k tomu poví třeba Ústav pro jazyk český).

Přečtěte si inzerát. Dvakrát!

Nyní se dostáváme k tomu, co mě přimělo napsat tento relativně rozsáhlý příspěvek. Před časem jsem si dával na Grafiku inzerát s jasnými podmínkami, ve kterém mimo jiné stálo, aby zájemci k odpovědi přiložili odkaz na své tři nejlepší reference z určité oblasti. Buď můj inzerát zaujal každého pátého studenta (což se ale neslučuje s tím, že jsem hledal profíka v dané oblasti), nebo tu mezi námi běhá spousta lidí, kteří nemají co dělat a tak to zkouší na všechny strany.

Jinými slovy pokud potenciální zaměstnavatel uvede, že mu máte poslat pět nejlepších referencí, neznamená to, že mu máte poslat tři ani že mu jich máte poslat sedm (nehledě na to, že pošlete reference ze zcela jiného oboru). To samé se týká třeba poznámky, kdy se hledají kandidáti pouze na full-time v sídle firmy. Divili byste se, kolik lidí to bude zkoušet a nabízet vám své služby coby externisti. Podobných příkladů je celá řada a nemá smysl je zde vyjmenovávat. Prosím, uvažujte – kdyby zadavatel nechtěl PRÁVĚ pět referencí nebo nehledal kandidáty POUZE na full-time ve firmě, určitě by to tam neuváděl.

Každý inzerát, na který hodláte odpovědět, si pro jistotu dvakrát přečtěte, ať nemarníte čas potenciálního zaměstnavatele a především svůj.

Ukazujte jen to nejlepší

Poslední bod mých rad a doporučení se vztahuje k referencím obecně. Pokud někomu prezentujete své dosavadní práce, spolehněte se na to, že méně někdy znamená více! Někteří lidé se mylně domnívají, že více referencí = větší kvalita a zkušenosti. Až v praxi si ověříte, že většinou je to právě naopak. Profesionál vám nikdy neukáže všechnu svoji práci a vždycky vybere jen pár těch nejlepších kousků, na které je nejvíce hrdý. A byť by vám mohl poslat náhledy všech svých prací za poslední rok s iluzorním pocitem, že vás ohromí jejich množstvím, neudělá to.

Přemýšlejte – chcete být bráni jako průměrná továrna chrlící jeden výrobek za druhým, nebo jako člověk, který má na kontě samé kvalitní práce? Jistě, čas od času je každý z nás nucen přijmout nějakou tu horší zakázku (což se může na kvalitě jejího zpracování odrazit), nicméně proč ji ukazovat potenciálním klientům, když s ní vy nejste 100% spokojeni? Klesnete nějak v očích potenciálního zaměstnavatele, pokud mu neukážete dvacet projektů ale pouze pět?

A úplně nakonec krátce k životopisu, CV (tzv. resumé). Jestliže se ucházíte o pozici, ve které je požadovaná určitá míra kreativity (např. grafik), měli byste tento požadavek promítnout i do vašeho CV. Ztratit se v davu uniformních wordovských dokumentů je totiž snazší než se zdá, zvlášť když má potenciální zaměstnavatel CV jako požadavek a sejde se mu více jak 50 kandidátů. V podobném boji se můžete dostat do vedení jedině tak, že na první pohled zaujmete.

Pevně věřím, že vám mé rady alespoň trochu pomohly a především že si je vezmou k srdci „automatičtí odpovídači na všechno“. Pár dalších věcí k tématu v obdobném článku Jiřího Tvrdka.

Jak na RSS u webů bez RSS?

Pátek, Listopad 2nd, 2007

Feed43Stalo se vám někdy, že jste narazili na web, který byl dostatečně zajímavý i pro budoucí návštěvy, ale neposkytoval možnost odebírat novinky skrze RSS? Nebo jste naopak vytvořili nějaký statický web a rádi byste jeho návštěvníkům nabídli možnost odebírat RSS? Na první pohled možná nepřekonatelný problém, na pohled druhý nejde zas o nic přehnaně těžkého a složitého.

Na internetu existuje celá řada služeb, které dokáží pravidelně generovat RSS výstup u webů, které to třeba vůbec neumožňují. Já když jsem něco podobného hledal pro jeden svůj projekt, vyzkoušel jsem celou řadu různých služeb tohoto typu (namátkou FeedYes, FeedFire) a kvalita byla hodně různorodá. Až jsem nakonec skončil u povedeného webu Feed43 (čti „feed for free“).

Feed43 umí převádět standardní webové stránky či XML dokumenty na RSS výstup. To celé naprosto jednoduchým způsobem, který zvládne i laik. V první fázi je třeba specifikovat stránku, ze které chcete feedy vytvářet. Poté na zmíněném serveru vytvoříte daný feed a ze zadané stránky vyberete část kódu, kterou nahradíte speciálními řetězci, které rozpoznají, co všechno do feedu chcete zahrnout. Pak už stačí jen vygenerovat výsledný feed a můžete si jej vložit do čtečky nebo jej nabídnout návštěvníkům svého webu.

V základní verzi je Feed43 zdarma. Ovšem můžete si připlatit a koupit si i některou z vyšších verzí, což znamená, že RSS výstup bude generován častěji než u verze zdarma, může být větší a několik dalších věcí, však se koukněte smai na srovnání jednotlivých verzí.

Iconfinder.net a Iconlet.com – tisíce ikon zdarma

Úterý, Září 11th, 2007

Pokud potřebujete ke svému projektu ikonky a nemáte čas (nebo nejste dostatečně zruční) na vytvoření ikon vlastních, není nic snazšího než sáhnout buď po některém z balíků s ikonami anebo – což je jednodušší – zkusit danou ikonku přímo vyhledat pomocí vyhledavače. Zapomeňte na Google, Yahoo a jiné podobné velké kolosy, jelikož tu máme různé šikovné služby jako Iconfinder.net nebo IconLet.com.

Iconfinder je v podstatě jeden velký vyhledavač ikon, které jejich autoři uvolnili pod licencemi Creative Commons, GPL a LGPL. Iconlet je to samé v bleděmodrém s tím, že v něm najdete ikonky uvolněné i pod jinými licencemi. Co do vzhledu vede Iconfinder se svým čistým 2.0 stylem oproti lehce spartánskému IconLetu. Ovšem v počtu ikon je asi IconLet vítěz, alespoň na základě několika pokusných hledání. Pokud chcete bližší porovnání obou služeb, přečtěte si článek na webu Heal Your Church.

Povinné čtení: Search engine ranking factors v2

Středa, Květen 9th, 2007

Trocha toho povinného čtení (nejenom) na dlouhé večery – Search engine ranking factors v2, český překlad nabízí Interval. Diskuse k tématu potom na WebTrhu.